"Co je to vlastně za firmu?"

"Dováží všelijaké hlouposti; zřejmě bere všecko, co se vyplácí.

Od jeřábů až po vánoční stromky z umělé hmoty."

"Cože, vánoční stromky z umělé hmoty?"

"To je dneska ohromný artikl. Bohužel."

"Zjistil jsem si, co ti dva pánové a ta jejich firma v posledních letech platili na daních."

"Kolik?"

"Asi tak třetinu toho, co platím já nebo ty. A když si to srovnám s tím, jak to mají doma zařízené..."

"No?"

"Mám sto chutí požádat o povolení k prohlídce kanceláře té firmy."

"Na podkladě čeho?"

"To právě kdybych věděl."

Martin Beck pokrčil rameny. Gunvald Larsson šel ke dveřím. Na prahu zůstal stát a otočil se.

"To musel být pěkný prevít, ten Assarsson. A ten jeho brácha nebude o nic lepší."

Za chvilku se ve dveřích objevil Kollberg. Vypadal unaveně a měl zarudlé oči.

"Co děláš?" zeptal se ho Martin Beck.

"Poslechl jsem si pásky se Stenströmovými výslechy Birgerssona.

Toho, co zabil svou ženu. Trvalo mi to celou noc."

"Bylo tam něco?"

"Ne. Vůbec nic. Pokud mi ovšem něco neušlo."

"To se nikdy nedá vyloučit."

"Mockrát děkuju za upozornění," řekl Kollberg a bouchl dveřmi.

Martin Beck se opřel lokty o stůl a dal hlavu do dlaní. Byl pátek osmého prosince. Od vraždy uběhlo pětadvacet dní a vyšetřování se prakticky nehnulo z místa. Navíc se mu zdálo, že tým vyšetřovatelů je v rozkladu: Každý se chytal něčeho jiného.